Únor 2012, skialpy, telemark, ledy

Tak nám tady u nás v Kérkonoších pořádně přituhlo. Ráno se autu nechce startovat a zvěř z okolních lesů nám stojí u dveří. Po školních kurzech a skialpových přechodech v lednu došlo ke změně plánů a místo ledů v Maltatalu a skialpování v přilehlém okolí, jsem učil pro Snowsportschool v Peci. Přátelé z Berlína měli prázdniny a byly jich plné hory. O prvním únorovém víkendu jsem znovu zavítal na Labskou boudu a pomohl Viktorovi alespoň v sobotu na jednom z jeho základních lavinových kurzů. Večer následoval přesun do Pece a dva nedělní telemarkové workshopy.

V pondělí 6.2. bylo sice v Peci ráno -22°C, ale během stoupání úbočím Lišky k Chalupě na Rozcestí se člověk sakra zahřeje. Měl jsem tam sraz s Bohoušem, Andreou a Zdeňkem, kteří zatoužili po malém skialpovém školení a výletu. Začali jsme trochou teorie u kávy a pak vyrazili na Klínovky. Cestou jsme opravili drobné chybičky v technice chůze na pásech. Louky byly sice zalité slunkem, nicméně prašan, v kterém jsme řádili 14 dní zpět byl ten tam. Od Klínového potoka jsme alespoň pocvičili skialpové otočky a přes Friesovky se pomalu vraceli zpět a pomalu jsme spřádali plány na další výlet na pásech...

Jak jsem napsal na začátku. Mrzne až praští a konečně natekly i nějaké ty ledy. V listopadu a prosinci to vypadalo tak bídně, že ani žádné tuto zimu nebudou, ale Krakonoš se smiloval. Buďfitka v Labáku je ve slušné kondici. Prověřili jsme to s Patrikem a Míšou ve středu 8.2. Oba byli na ledu poprvé, ale stejně jako na skalách rychle pronikli do základních tajů a pochopili principy lezení s motykami. Vylezli jsme si společně tři směry na tomto oficiálně povoleném ledu. Ten poslední Patrik i Míša doslova přeběhli.