Červenec 2012 - Marmolada

Dnes přináším krátký report ze soukromé akce. Nějakou dobu - no vlastně pár let - jsme měli s Jirkou sen, vylézt si něco v jižní stěně Marmolady (3343m.n.m). Volba padla na Dona Quixota za VI+. Ale až letos jsme se konečně potkali s termínem a hlavně počasím.

V sobotu 21.7. se přemísťujeme na moje oblíbené parkoviště pod Passo Sella. Je kosa a evidentně tu hodně pršelo. Chceme si dát něco na rozlezení a přemístit sepod Marmoladu. V neděli jdeme na Piz Ciavazes cestu Via la moto dal Sella za 7+. Cesta je konstatně těžká a 300 metrů nám dává docela zabrat. Nicméně lezení je to krásný. Přestože je cesta přejištěna nýty, nejedná se úplně o sportovku. Některé odlezy jsou docela dlouhé. Na Gamsbandu dáváme svačinku a rychle mažeme dolů, protože nad Rosengartenem se začali čerti ženit.

Odpoledne se přes Passo Fedaia přesouváme k dolní stanici lanovky, balíme batohy a pomalu jdeme na chatu Falier. Ta leží v rozlehlém údolí Ombretta, které je krásné, pasou se tu krávy a hlavně tu jsme skoro osamocení. Chata je příjemná, ceny příznivé. Dáváme si vínko a brzy jdeme na kutě.

Budíček ve 4:00, lehká snídaně a jde se na věc. Stoupáme po pěšině a asi po 20 minutách odbočujeme do svahu. Na nástupu nás popadá nejistota. Počasí mělo být tutové, ale nám na hlavu dopadají sněhové vločky. Váháme a nakonec voláme Michalovi do Trutnova. Ten projíždí 3 weby a potvrzuje dobré počasí. Tak to přeci jen zkusíme. Je kosa, ale délky ubývají a chata dole se zmenšuje. I počasí se mění. Zaplať pánbůh k lepšímu. Po příjemném lezení jsme v 9,30 na centrální lavici. Ještě je třeba odlézt druhou polovinu. Hned ve 3 délce nad policí je svižný převísek. Pak už se cesta pokládá a vede plotnami s řadou kapes. Posledních pět délek je nejhezčích, ale také nejtěžších. Obtížnost se pohybuje mezi 5+ až 6+. Neflákáme se, ale i tak jsme na vrcholu až kolem 15,30. Radost máme obrovskou. Vidíme na celé Dolomity - Tofana, Civetta, Selly... prostě bomba. Po sušence slaňujeme na ledovec a po sjezdovce sbíháme k prostřední stanici lanovky. Poslední nám ujela o 10 minut. Nedá se nic dělat. Čeká nás ještě hodinu a půl dlouhý sestup sutí na Passo Fedaia. Tam už se nohy pohybují silou vůle. Hodinu se snažíme stopovat, a když už to vypadá na pěší Todesmarsch, nakládá nás do dodávky guidík, který šel celého Quixota za námi s klienty. Za 10 minut si dáváme pivko a valíme do Canazei na pizzu.

Další den se přesouváme do Arca do práce. O tom ale v dalším článku.