Srpen 2012 - Grossglockner

S Láďou se známe léta. Láďa mi vozí dříví do krbovek, protože jsem samozřejmě línej si ho natahat z lesa, nařezat a naštípat. Občas zajdeme na pivko, občas na kolo. Nejlépe, když se to povede nakombinovat. Taklhe koncem června projevil přání jet s Jitkou někam do hor. Volba padla na Grossglockner, nejvyšší horu Rakouska. V podstatě jsme udělali takový barter.

V neděli 5.8. v noci přijíždíme na parkoviště u Lucknerhausu. Noc je jasná a bohužel i teplá. Nocleh pod modřínem a probuzení do slunečného dne je super. V klidu snídáme, rozdělujeme matroš a pak pomalu stoupáme směr Stüdlhütte. Společnost dvou zahradních architektů je pro mne dost obohacující.Konečně se dozvídám jména kytek, které všude kolem kvetou. U Stüdlhütte jsme za dvě hodiny a po krátké pauze pokračujeme přes ledovec směr Erzogh-Johann-hütte. Ledovec je místy dost natátý a několikrát se nám daří zabořit nohu hluboko do vody:-). Kolem 13 hodiny jsme na chatě. Odpočíváme, pokukujeme po vrcholu, který se sem tam objeví.

V úterý ráno v sedm vycházíme od chaty a normální cestou stoupáme k vrcholu Glockneru. Za chvíli jsme nad žlabem na hřebenu Malého Glockneru. Mačky necháváme na nohách, protože skalky jsou pokryté glazurkou. Jitka i Láďa si na máčaly rychle zvykli a pohyb jim nečiní potíže. V devět ráno stojíme u vrcholového kříže, který se občas zaleskne v sluníčku, které proniká skrz mraky. Jsme tu dnes první a i přes minimální výhled si vrchol užíváme. Na sestupu potkáváme několik zajímavých skupinek. Jejich způsob jištění nahání husí kůži. V jednu už sedíme u Stüdlhütte a dáváme zasloužené pivko. Seběhnout (doslova) k autu je v podstatě pro Jitku s Láďou jen formalitka.

V noci se loučíme s Láďou v Trutnově. Doufám, že vybere nějaké pěkné dříví, abychom se s rodinkou v kruté krkonošské zimě pěkně ohřáli :-).